Kone

18. března 2011 v 18:19 |  Apassionata
Arabský kon

Arabský kůň je plemeno pověstné svojí inteligencí, odvahou a výjimečnou výdrží. Arabský kůň má výrazně utvářenou hlavu a vysoce nasazený ocas, a díky těmto znakům patří k nejsnadněji rozpoznatelným plemenům na světě.

Arabský kůň patří k nejstarším koňským plemenům. Existují archeologické nálezy koní staré 4 500 let, kde se tito koně podobají moderním arabským koním. Během historie se arabský kůň díky válkám a ochodu rozšířil ze střední Asie do celého světa a byl využit na vylepšení ostatních plemen v rychlosti, kultivovanosti, vytrvalosti a pevné kostry. V současnosti je téměř každé moderní plemeno jezdeckého koně pokrevně příbuzné s arabským koněm.

Mnoho arabských koní má také mezi očima mírnou štítovitou vyvýšeninu, kterou beduíni nazývají "jibbah". Tato vyvýšenina zvětšuje prostor dutin a má se za to, že arabskému koni napomáhá v jeho rodném suchém pouštním podnebí. Arabský kůň je někdy obestřen přehnaně romantickými mýty, které mu propůjčují téměř lidskou inteligenci, mystickou nebo psychickou sílu, telepatii a další zázračné schopnosti. Přestože za těmito mýty nestojí špatné úmysly, někdy mohou způsobit, že si lidé, kteří toho o koních moc nevědí, arabského koně koupí a pak od něj očekávají, že se nebude chovat jako obyčejný kůň. Arabský kůň má však stejně jako každý jiný kůň chování a instinkty koně, a proto při práci s nimi nesmí lidé nikdy zapomínat na základní pravidla bezpečnosti.





Arabsko-berberský kůň




Tento kříženec arabského a berberského koně v sobě spojuje skvělé vlastnosti obou plemen. V současné době je pravděpodobně nejběžnějším koněm v Severní Africe, ale jeho popularita se výrazně rozšířila také do Evropy. Arabsko-berberský kůň je odvážný, nebojácný stepní tvor, který je mimořádně přizpůsobivý. Má harmonický obdélníkový rámec těla s dlouhou svalnatou šíjí, široký hrudník, zaoblené plece a krátký pevný hřbet. Vyskytuje se ve všech zabarveních, jeho srst má často kovový lesk. Arabsko-berberští koně jsou velmi věrní a mezi jezdcem a zvířetem často vzniká velmi těsný vztah.








Fríský kůň




Fríský kůň je plemeno z Fríska, z provincie v Nizozemí. Ačkoliv se stavbou podobá lehkému tažnému koni, fríský kůň je na svoji velikost elegantní a hbitý. V průběhu středověku byl předchůdce dnešního fríského koně velice žádaný po celé kontinentální Evropě jako válečný kůň. V raném až vrcholném středověku mohl díky své velikosti přepravovat rytíře v brnění. V pozdním středověku už bylo potřeba těžších zvířat tažného typu. Přestože toto plemeno několikrát téměř vyhynulo, populace a také oblíbenost moderního fríského koně se zvyšuje a kůň se používá zároveň pod sedlo i do zápřahu. V poslední době se toto plemeno začíná objevovat i v drezúře.

Rozpoznávacím znamením fríského koně je především jeho černá barva, i když tento rozpoznávací znak není jediný. Fríský kůň má také dlouhou hustou hřívu i ohon a také "peří" - dlouhé jemné rousy na spodní části holeně, které se nezastřihují. Fríský kůň je všestranný a využívá se pro přehlídky, do tahu, jako kůň jezdecký nebo také cirkusový.

Díky svému výraznému vzhledu a klidné povaze se fríský kůň stal oblíbený ve filmovém průmyslu. Plemeno vděčí z velké části za svoji dnešní popularitu frískému hřebci, který se objevil ve filmu z roku 1985 Jestřábí žena (Ladyhawke). Tento film vzbudil celosvětový zájem o fríské koně. Fríský kůň se také objevil ve filmech, jako je například Eragon, Zoro: Tajemná tvář, Alexander a 300: Bitva u Thermopyl.





Lusitánský kůň




Lusitánský kůň je starobylé portugalské plemeno, které mělo až do 60. let 20. století stejnou plemennou knihu se španělským andaluským koněm. Oba se někdy nazývají iberští koně díky své krajině původu, kterou je Iberský poloostrov. Tento iberský kůň byl vyšlechtěn pro válku, drezúru a býčí zápasy. V 17. století Španělé upustili od užívání koní při býčích zápasech a začali vybrané koně šlechtit pod sedlo a přehlídku: okázalá chůze, silné kosti a efektní vzezření. Portugalci pokračují v býčích zápasech z koňského sedla a snaží se o zachování původních charakteristických rysů lusitána. Mezi tyto rysy patří velká odvaha a sklon pouštět se nebojácně do nebezpečí, klidná povaha a obrovská energie pod sedlem.

Lusitán je výborný jezdecký kůň díky své vyrovnané povaze a k silnému poutu k člověku. Je inteligentní, rozumný a velice vyrovnaný. Lusitán je velice dovedný v nejvyšších stupních drezúry, včetně cviků vysoké školy piafa, pasáž, pirueta, kontracval a poloviční překrok. Lusitánský kůň má také velmi příjemný chod. Na rozdíl od slavných lipicánů mnoho lusitánů s přibývajícím věkem zbělá. Chovají se v celé řadě barev a obvykle měří v krčku asi 150 až 160 cm. Nejvzácnější a nejžádanější je Palomino and Cremello. Jsou pevní, mají silné plece, hustou hřívu a ocas, někteří i vysokou akci končetin. Mají románský profil se širokým čelem. Také mají skloněnou záď, nízko nasazený ocas a krátký hřbet. Díky své svalnaté zádi a dlouhým silným nohám jsou mimořádně silní a výkonní. Jméno lusitánský kůň je odvozeno od jména lusitania, což byl název, který dali Římané části Iberského poloostrova, na kterém leží zhruba dnešní Portugalsko a také část dnešního Španělska.






Islandský kůň




Islandský kůň je plemeno, které žije na Islandu od poloviny roku 800, kdy jej na ostrov přivezli vikingští osadníci. Islandský kůň je plemeno vypěstované člověkem a je to směs plemen a zkřížených plemen, které byly přivezeny na Island ze skandinávských a evropských zemí během původního a pozdějšího osidlování. Protože se podle rozměrů jedná víceméně o poníka, v některých zemích se často nazývá "islandský poník". Na Islandu žije asi 80 000 islandských poníků. Menší množství jich žije i v zahraničí, a to hlavně díky islandským staletým zákonům, podle kterých se žádný islandský kůň nemůže vrátit zpět na Island, jakmile jej jednou opustil. Unese přibližně jednu třetinu své váhy, ale musí být nejméně čtyři roky starý, aby byl schopen nést dospělého muže. Islandský kůň je znám svými zvláštními způsoby chodů. Kromě chůze, klusu a cvalu umí islandský kůň také tölt a některý také skeið (mimochod). Skeið je chod, při kterém kůň pohybuje obě nohy na jedné straně současně. Při závodění se považuje za klus a při správné rychlosti se nazývá flugskeið, což může být volně přeloženo jako "letící krok". Pomalý mimochod, který se používá u speciálních peruánských plemen, není u islandských koní žádoucí a nazývá se lull (prasečí krok). Ne všechny koně mimochod umí. Kůň, který mimochod ovládá, se nazývá "pětichodový kůň", kůň, který jej neumí, ze nazývá "čtyřchodový kůň". Tölt je chod, který ovládá valná většina islandských koní. Tölt je stejný pohyb jako rack; kůň má stejný nohosled jako při kroku a střídavě našlapuje na jednu nebo na dvě nohy při rychlosti od 8 do 40km/h. Tölt je velice uhlazený a pro jízdu příjemný.






Osel




Osel se dokázal přizpůsobit okrajovým pouštním krajinám a má několik charakteristických znaků, které jej řadí k výjimečnému druhu. Potřebuje méně žrádla než kůň. Na rozdíl od koňské srsti jeho srst není nepromokavá a tak při dešti musí vyhledat úkryt. Osel si vyvinul a vydává velmi hlasitý zvuk, který je možno slyšet na více než tři kilometry, aby si v rozlehlé poušti udržel kontakt s ostatními osly stejného stáda. Osel má větší uši než kůň, což mu umožňuje slyšet vzdálená volání ostatních oslů a také mu napomáhají ochlazovat krev. Odolný zažívací systém osla je schopen strávit jinak nepoživatelnou vegetaci a účinněji získávat z jídla vodu. Osel se brání mocnými kopy zadníma nohama. Osel je pověstný svojí tvrdohlavostí, ale tato pověst vznikla jen díky tomu, že někteří uživatelé si mylně vykládají jeho vysoce vyvinutý pud sebezáchovy. Je obtížné donutit nebo zastrašit osla, aby udělal něco, co se příčí jeho vlastnímu zájmu. Kůň má naproti tomu větší vůli například jít po nezpevněné cestě.

Přestože neexistuje mnoho oficiálních studií jeho chování a poznávání, zdá se, že osel je inteligentní, opatrný, přátelský, hravý a že se rád učí novým věcem. Pro svůj zaznamenaný uklidňující vliv na nervózní koně se s nimi často vyskytuje v oborách. Jakmile si člověk získá jeho důvěru, stane se z něj ochotný a přátelský společník a je na něj veliké spolehnutí při práci i rekreaci.






Shetlandský pony




Shetlandský pony je plemeno poníka (druh malého koně), který je na svoji velikost neobyčejně silný. Shetlandský pony má hustou srst, krátké nohy a je považován za inteligentního koně. Jedná se o velice silné plemeno poníka a užívá se pro jezdectví, v tahu a jako soumar.
Shetlandský pony je obecně mírný, má dobrou povahu (ačkoliv se při špatném zacházení může stát netrpělivý a nevrlý) a je od přírody velice inteligentní. Na svoji velikost je shetlandský pony ze všech plemen koní a poníků nejsilnější. Utáhne dvakrát tolik své váhy, zatímco tažný kůň za stejných podmínek utáhne pouze asi polovinu své váhy.






Shirský kůň




Shirští koně jsou největším plemenem koní a mají světový primát všech dob jak pro svou velikost, tak pro svou výšku (hřebci mají v kohoutku 17 dlaní, tedy až 172 cm). Toto plemeno se vyskytuje v mnoha barvách včetně vraníků, grošáků a šedáků, na nohou mívají často bílé "punčošky" s dlouhou srstí, takzvané rousy. Hlava shirského koně je dlouhá a klabonosá, krk lehce labutí a dlouhý v proporci k tělu. Charakteristická pro shirské koně jsou hluboká ramena, široká hruď, svalnatý hřbet a dlouhý zadek. Toto plemeno je známé svým klidným temperamentem, proto se jim také říká "Mírní obři". Shirští koně mají mimořádnou sílu v tahu a byli také tradičně používáni pro těžké povozy, např. jako pivovarští koně.





Selle Français




Plné jméno tohoto plemene je Cheval de Selle Français, což se překládá jako "Francouzský jezdecký kůň". Plemeno Selle Français byl vytvořeno křížením krajových plemen s plnokrevnými nebo arabskými klusáky. Koně Selle Français jsou pružní, silní, s dobrou stavbou kostí. Jsou pohybově zdatní, rychlí, odvážní a dobře se trénují. Plemenná kniha Selle Français zahrnuje široký rejstřík typů. Zpravidla jsou to ryzáci a hnědáci, občas však také grošáci. Jsou oceňováni především pro své úspěchy jako skokani, ale také v parkúru a drezůře. Koně Selle Français jsou známí svou přátelskou povahou. Pro svou trpělivost a laskavost jsou velmi vhodní pro jezdeckou výuku dětí i dospělých.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hřebec Beauty Hřebec Beauty | Web | 21. dubna 2011 v 12:06 | Reagovat

všechna tyto plemena jsou báječná já miluji všechny koně :D

2 Terka Terka | 10. května 2011 v 10:01 | Reagovat

Nádherný blog !!!
Mím vysněným koněm je frísák !!!
Jinak se prosím podívej i na můj blog (nejlepsi-zvire-je-kun.blog.cz)
A jinak přeji mnoho štestí s vylepšováním blogu atd...!
(i když já si myslím, že je zbytečné ho vylepšovat)...! Je překrásný...!!!
Terka :-) :-D

3 kone-a-poniky kone-a-poniky | Web | 10. května 2011 v 10:23 | Reagovat

[2]: dakujem a kuknem sa ;-)

4 D*M* D*M* | Web | 22. května 2011 v 18:16 | Reagovat

Nádherný blog :D
Ja veľmi milujem kone :D
A ten Frísky kôň je prenádherný !! :D
________________

Baví ťa blog tak veľmi, že ti nestačí len návštevnosť ?? Tak choď na http://dm-horse-diary.blogerka.cz/ a choď úplne, úplne dole. Tam vidíš Banan.cz Blogerka.cz Registrovat blog .... Klikni na registrovat blog, zaregistruj sa a píš si o čom chceš :D A naviac, za blog si môžeš zarobiť :D S pozdravom D*M*

5 D*M* D*M* | Web | 22. května 2011 v 18:16 | Reagovat

prepáč, nechcem ťa ale otravovať, iba keď chceš :)

6 Nicky Nicky | E-mail | Web | 22. května 2011 v 20:12 | Reagovat

[5]: ok :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama